odhlásit se z odběru novinek
06.10.2015
  Tato výstava je již za námi

Pavel Tichoň: Teige v Porubě

Vernisáž výstavy Pavla Tichoně s názvem Teige v Porubě se uskuteční dne 6.10.2015 od 18.00 hod.

Pavel Tichoň: Teige v Porubě

Pavel Tichoň (1980) pochází z Uherského Hradiště. V hlavním městě žije od roku 2002. Je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze, kde studoval nová média.

Výstavní koncept zahrnuje dva na sobě nezávislé cykly. Prvním je soubor obrazů vytvořený kombinovanou technikou. Autor používá současně tiskovou technologii na plátně, kde pracuje metodou koláže a volné asociace, a následně tuto metodu popírá, či možná spíše dává do protikladu s gestickým rukodělným potřísněním obrazu. Tématizuje zde práce starých mistrů, které záměrně lacině devalvuje v podobě texturových výplní banálních siluet. Na jednom z obrazů s názvem „Senoseč podle Tyciána“ tak můžeme kromě fragmentu padajícího komínu v několika fázích řízeného odstřelu spatřit obrys motorové sekačky na trávu, který je vyplněn texturou fragmentu Tizianova obrazu „Baco y Ariadna“. Samotné pojmenování obrazu „Senoseč podle Tyciána“ toto zcizení částečně legitimizuje a zároveň nás nekomplikovanou formou uvádí do dalších rovin vnímání viděného. Autor zároveň záměrně v názvech používá český nespisovný doslovný vokální přepis, kdy Tizian = Tycián, čímž volně odkazuje k produkci značkových napodobenin.

Druhým cyklem je lapidárně interaktivní kineticko-akustická instalace s pracovním autorským názvem „Perpetum Debile“. Jedná se instalaci vytvořenou z nalezených věcí, věcí z pozůstalostí a ateliérového odpadu, které jsou pomocí několika elektromotorků transformovány do rotačních kinetických objektů, jež jsou rozmístěny po celé galerii. Srdcem celého systému je jakýsi matrix drátů a spojení ústící do zásuvky s fotobuňkou, která zajišťuje zmíněnou lapidární interakci, kdy reakcí na pohyb diváka spíná a vypíná celý systém.

Pavel Tichoň dlouhodobě pracuje s otevřenými herními principy, jejichž vedlejším produktem je mnohdy také patřičná dávka vizuálního a někdy i literárního humoru a nadsázky. Autor je zastoupen svým dílem mimo jiné také v Národní galerii v Praze. 

Rozhovor mezi Pavlem Tichoňem a Jiřím Surůvkou

Nakonec jsem usoudil, že bude lepší objasnit výstavní koncepci pro Industrial Gallery formou dialogu. Přece jen lidé, pokud něco ještě čtou, pak raději rozhovory, než obsáhlé monologické jednání.

Jenže on takový dobře postavený rozhovor stojí především na dobře postavených otázkách. To jsme věděli, jenže my jsme chtěli něco více, a proto jsme se uchýlili k inovativnímu řešení. Vložili jsem společně s Jiřím několik klíčových slov do softwaru “Interview 2.0”, který používá mimo jiné také časopis Kunstfórum, pro vygenerování nejadekvátnějších otázek pro daného umělce. Jednoduše do softwaru zadáte vstupní informace o umělci, což zahrnuje mimo tělesných a duševních informací také počet výstav, grantů, ocenění včetně zeměpisných souřadnic, dále frekvenci a intenzitu tvorby, počet přefiknutých kurátorů, teoretiků a galeristů, nakonec ještě vyplníte dopaminový test a deset TOP TEN otázek je na světě. Tak tady jsou.

 

1.

JS: Teige v Porubě. Proč?

PT: Ano to je otázka, kterou si položí asi každý. A myslím, že nejvíce demonstruje i samotný proces a koncepci výstavy. Toto spojení vzniklo živelně, bez radikální myšlenkové kostry. Je to tedy takové pojmotvorné želé, které se asi nejvíce blíží klasickému plivanci. Můj pedagog Milan Knížák tvrdil, že umělec může klidně plivnout do rohu plátna, ale musí pro to mít jasný důvod. Já s tím tady částečně polemizuji. Na druhou stranu mám dlouhodobě v popisu práce naplňovat absurdní a ironické formy, a toto spojení je logicky v této rovině. Tedy náhodné a nepravděpodobné spojení, které v těchto kombinacích vytváří nové a mnohdy nepříliš pevné a neprobádané vazby, které se zákonitě někdy dříve, někdy později rozpadají. Karel Teige umírá v roce 1951, v tomtéž roce se začíná stavět nová Poruba. Toto je pevnější, nicméně náhodné spojení, které vzniklo ad post. Nebo mohu také banálněji odpovědět takto: Teigeho miluju. Porubu méně. Jeden obraz na výstavě nese název Teige v Porubě, tak možná také proto.

 

2.

JS: Představuje tento výstavní koncept skutečně něco nového, nebo je to už bezbřehé vykrádání sebe sama?

PT: Je to tak nějak uprostřed. Spíše než ostrovní bezbřehost jako formu vykrádání bych to vizualizoval jako obraz od Van Gogha Pohled na padací most v Arles s uvězněným cyklistou, který se nemůže dostat na druhý břeh. Tištěné obrazy jsem pochopitelně již dělal, nikdy samozřejmě nedosahovaly takových kvalit jako ty tvé. V tom jsi pochopitelně epigon na české scéně ty, a nikdo tvé prvenství a kvality nemůže zpochybnit. Já jsem nějak zatoužil se zase nějak vyjádřit v rámci obývákového média, jenže můj malířský názor je v poslední době tak radikální, že mi nedovoluje zobrazovat ani viděné ani vizualizované, a spíše se podobá přísnému potřísnění plátna v transu šamanských orgií. Jenže já jsem nějak nutkavě chtěl dostat na plátno konkrétní a veristicky dokonalé fragmenty. Z tohoto důvodu jsem zvolil kolážovitou metodu práce jak v procesuálním, tak ve finálním formálním řešení. Latexová tiskárna udělala dobrou práci, ale bylo zapotřebí ji nějakou formou částečně popřít / potřít. Zároveň jsem se potřeboval programově vyrovnat s výtvarnou produkcí řetezce Ikea, kterému jsem se snažil v rámci edukace národa několikrát prodat svoje autorské JPGy. No a abych u Vás v Ostravě nebyl jenom za cypa z Ikei tak jsem samozřejmě sáhl již po ověřených trumfech ze své cheap artové dílny a výstavu doplnil o interaktivní decentně akusticko-kinetickou LowTech instalací tvořenou elektromotorky a ateliérovým odpadem s pracovním názvem “Perpetum Debile”.

 

3.

JS: Jaký vztah máš ke starým mistrům?

PT: V poslední době naprosto vřelý. Myslím, že se to mezi námi hodně uklidnilo. Jo býval jsem trochu divoký, ale to už je za mnou. Teď je pravidelně navštěvuji.

Jak sám vidíš, zrovna teď jsem tě přijel mimo jiné navštívit do Ostravy.

 

4.

JS: Lze nějak jasně označit proud tvého počínání v rámci kunsthistorické judikatury? 

PT: Myslím, že ano, jedná se o typický kapitalisticý iracionální neosymbolismus.

 

5.

JS: Kterým směrem se bude podle tebe v budoucnu ubírat klasický ručně malovaný obraz?

PT: Myslím, že stále tu bude linie rukodělnosti, nicméně se na druhé straně bude více radikalizovat autonomní pojetí rukodělnosti. A tady nastoupí roboti. Možná, že až začnou generovat chyby a učit se z nich, vzniknou nové robotické umělecké hvězdy. Já bych samozřejmě ručně malované obrazy zakázal.

 

6.

JS: Jakou roli hraje spekulace v současném umění?

PT: Velkou, ale je to veřejné tajemství.

 

7.

JS: Jaká je tvoje představa vesmíru?

PT: Zcela jasná, až křišťálově jasná. Plné obrysy získala moje představa vesmíru již ve 3. třídě základní školy, tehdy jsme ve vlastivědě připravovaly pro mikroskopický pokus senný nálev k pozorování trepek. Tento pokus pro mě byl byl zásadním symulacrem vesmíru. Od té doby vidím vesmír jako senný nálev na parapetu ve 3.B a za oknem se leskne nadvesmír.

 

8.

JS: Kolik obrazů format 60 x 90 cm se vejde do německého tanku Panzer III.?

PT: Jednou na plenéru kousek od Plané v teritoriu vojenského cvičáku nás museli tankem T34 v polních podmínkách zachránit ženisté před přívalovým deštěm s kroupami jako koňské lejno. Tehdy se tam vešlo deset plenéristů i s obrazy o formátu 40 x 60 cm. Nicméně dobře tipnu si. Když se tam šikovně vyskládají, aby nezasahovaly do hledí, tak odhadem 89 obrazů format 60 x 90 cm.

 

9.

JS: Je čepice rotační kužel?

PT: Myslíš čepici s bambulí nebo bez?

 

10.

JS: Je nějaký odkaz který by si mohl konzument z výstavy odnést domů a tam jej ošahávat?

PT: Zcela určitě odkaz klasika: “Život je trpký a ženy drahé.”

 

 

Galerie

KALENDÁŘ AKCÍ
NOVINKY
RYCHLÝ KONTAKT
Industrial Gallery
 
 
Záhradní 1282/10
702 00 Ostrava
GPS: 49.838052,18.287687
Po - Pá: 10:00 - 18:00
 

+420 725 951 904