odhlásit se z odběru novinek
21.02.2012
  Tato výstava je již za námi

JAN VYTISKA: ZA KAŽDÝ ZLOMENÝ SRDCE BUDU PYKAT V PEKLE

malba

Věta, kterou si Jan Vytiska vybral jako název svojí výstavy, může za určitých podmínek vyznít jako zoufalý výkřik do tmy, jindy zase jako hříšníkova upřímná slova o jeho pokání - záleží na okolnostech. To, co z téhle věty můžeme vyčíst za všech okolností, je víra ve věčné zatracení a určité povědomí o spáchaných křivdách. Jinými slovy, je tu pomyslný seznam zlomených srdcí, je tu jejich soustavné zaznamenávání. Hříchy se podle křesťanské nauky zkoumají a odhalují především proto, aby mohly být odpuštěny. Na Vytiskových obrazech očividně chybí ten, kdo by hříchy odpouštěl, žádná oslava svátosti usmíření se nekoná. Najdeme tu jenom oživlou mrtvolu oblečenou do lidového kroje (vzdálená ozvěna pohanství), nebo skupinku dětských delikventů v tričkách se satanistickými motivy. Nevěřícně zírají přímo na diváka, který se tak stává nechtěným zpovědníkem v téhle podivné oční zpovědi. Na rozdíl od zpovědníka v kostele, by ale nikdy neměl zapomenout na to, co tady viděl. 

Slovo evidence, se běžně používá jako označení pro soustavné vedení záznamů, ale jeho původ slibuje mnohem zajímavější čtení. Souvislost se slovem vidět, je i v češtině na první pohled zřejmá a v původním významu se tenhle výraz používal pro popis něčeho zřejmého, co můžeme vidět na vlastní oči. Evidence není jenom obyčejný záznam, je to zároveň i jistý druh očitého svědectví.

Kromě rozměrných obrazů, se Vytiska v poslední době věnuje taky kresbám. Postupně vzniká rozsáhlá kreslená evidence metalových fans, mutantů, zombie a jim podobných mimoňů (synonymum k outsider). Drobné portréty v černých rámečcích připomínají screentesty, kamerové zkoušky pro neexistující animovaný film - sociální dokudrama z prostředí outsiderů pohybujících se na okraji společnosti. Rámečky, ve kterých jsou kresby umístěny, mají mírně rozdílné formáty. Jejich systematické řazení vedle sebe, působí jako nesmyslná snaha docílit pravidelného tvaru. Kresby, zarovnané jedna vedle druhé, mají mezi sebou stejné rozestupy, nicméně výsledný obraz má nepravidelný okraj. Malé odlišnosti vedou ve větším celku k narušení a místo postupného stírání rozdílů, se naopak stávají nepřehlédnutelnými. Jak víme, statistika vychází z pravděpodobnosti a pravděpodobnost, že někdy potkáme postavy z Vytiskových kreseb a obrazů, je celkem mizivá. Jenže statistika je nepřesná a stírá rozdíly ve prospěch celkového, pravděpodobnějšího obrazu. Přesná evidence nemá se statistikou nic společného. Tím, že Vytiska pečlivě zaznamenává zcela nepravděpodobné existence a vystavuje je v tak velkém počtu vedle sebe, dělá z diváka očitého svědka toho, že pravděpodobně existují.

                                                                                                                                                        Jiří Havlíček

 

 Jan Vytiska (1985) patří mezi nejvýraznější umělce nastupující generace, studoval v Ostravě u Doc.Mgr. Jiřího Surůvky ateliér "Nová média", který ukončil  v roce 2010. V lednu 2012 byl finalisotu Ceny kritiky za mladou malbu, v roce  2011 získal na Art Prague cenu UniCredit Bank Prague Photo Young Award, která se uděluje umělci do 30 let.


Galerie

KALENDÁŘ AKCÍ
NOVINKY
RYCHLÝ KONTAKT
Industrial Gallery
 
 
Záhradní 1282/10
702 00 Ostrava
GPS: 49.838052,18.287687
Po - Pá: 10:00 - 18:00
 

+420 725 951 904