odhlásit se z odběru novinek
27.10.2015
  Tato výstava je již za námi

HANUŠ LAMR: Crassulaceae

Vernisáž výstavy Hanuše Lamra s názvem Crassulaceae se uskuteční dne 27.10.2015 od 18.00 hod. Výstava potrvá do 27.11.2015. Těšíme se na Vaši návštěvu.

Hanuš Lamr
kolekce Crassulaceae

Autor textu: Petra Matějovičová
Šperkař Hanuš Lamr již léta proměňuje lidské tělo v krajinu. Nositel autorových děl se stává krajinou důvěrně známou, připomínající zahradu a tichá zákoutí. Prvky šperků odlévané podle reálných přírodnin i jejich kompozice svědčí o citu pro zákonitosti živé hmoty, o schopnosti tyto procesy odkrývat a tlumočit ostatním. Volba sukulentních rostlin jako inspiračního zdroje aktuální kolekce Crassulaceae činí z Hanuše Lamra téměř vizionáře. Suché léto, které po autorově volbě následovalo, totiž nechalo plně vystoupit těmto bytostem, schopným oživovat vyprahlou zem. Jejich křehkost i nezdolná síla vytrvat vypovídá o podstatě organismů včetně nás samotných. I poušť může být kolébkou života. Plantae crassulaceae čili tlusticovité rostliny pokrývají holé skály, poskytují útočiště dalším tvorům. Samy se ale před okolním světem uzavírají. Když po dlouhém vyčkávání rozkvetou, umírají. 

Využití odlitků rostlinných a zvířecích těl či jejich fragmentů pro výstavbu objektu propojuje tvorbu Hanuše Lamra s dílem jeho předchůdců, v první řadě zlatníků evropské renesance. Je ovšem třeba zdůraznit, že současný autor pracuje v případě živočišné říše pouze se schránkami již mrtvých jedinců. Mezi nimi obrací svou pozornost nejčastěji do světa hmyzu. Vdechuje nový život vyřazeným částem starých entomologickým sbírek. Odlitek těla rostliny či zvířete jako záznam určité fáze existence je stejně živoucí i mírně omšelý. Náznak rozkladu, skrze nějž vnímáme potenciál k dalšímu růstu, dodává myšlence na neodbytnosti. 

Vegetabilní a zoomorfní rysy se v díle Hanuše Lamra propojují. Snadno identifikovatelný tvar, například šupina šišky, zamlžuje svůj původ, je-li užit pro konstrukci složitějšího vzorce. V něm se totiž dokážeme soustředit pouze na celek. Jde o abstraktní kompozici, záznam dělení buněk či o podobu živé tkáně? Je světem v nás či kdesi mimo? Vstřícná tvář autorových šperků svědčí pro dohodu mezi člověkem a přírodními silami, o smírném vnímání naší role. Dlouholetá inspirace rostlinami v široké škále jejich forem vypovídá o obdivu k bytostem, jež při ohromující stálosti přetvářejí krajinu, ve které se snažíme žít i my lidé. Šperky aktuální kolekce Crassulaceae či starších Coniferum, Tilia nebo Acer slouží jako kukátko do přírody. Nabízejí takový pohled do přírodních dějů, při němž se pozorovatel necítí ohrožen. Své nositele šperky proměňují v zahradníky, schopné v organismu města či ryze lidského společenství pěstovat životodárné vazby.

Šperkové objekty Hanuše Lamra oslovují ženy i muže, přičemž ony i oni se ujímají pozic nositelů, diváků i dárců. Nicméně ke spolupráci na výstavních i jiných aktivitách autor vyzývá spíše ženy. Šperky totiž vznikají při povědomí blízce příbuzné tvorby autorovy manželky, textilní výtvarnice Zlaty Lamrové. Ze střetu kontrastních přístupů naopak vychází energie společných objektů Hanuše Lamra a japonské umělkyně Mayumi Shinohary. Tvář aktuální kolekci Crassulaceae propůjčila Iva Bittová. Spojení velké osobnosti světa hudby s objekty pro lidské tělo rozeznívá nejen naše úvahy o společné podstatě umění jakéhokoliv média. Zpěvaččin ryzí projev, jímž činí slyšitelnou hloubku lidské duše, prozařuje náš svět podobně, jako drobné netřesky či rozchodníky, jež nedají našemu světu zpustnout. 

Hanuš Lamr ve svých špercích využívá jak detaily struktur, působivých právě tím, že jsou jen výřezem celku, tak i solitérní celistvý tvar, nejčastěji odlitý plod či skelet brouka. Zásadní úloha v obou případech připadá jemně zbrázděnému povrchu odlitku, jehož typické rysy autor dokáže podtrhnout výběrem materiálu. Tím bývá zdánlivě monochromní kov či umělá pryskyřice ostré barvy. Přírodní struktuře, stvořené potřebou rozvádět živiny či poskytovat oporu a ochranu živému tvoru, nechává šperkař vystoupit užitím nečekané, konkrétnímu přírodnímu úkazu neodpovídající barevnosti. Jak vzrušující je žilnatina na povrchu bílých či modrých kalichů mochyně nebo důlky se semínky, zanořenými v přezrálé zelené jahodě! 

Střídavému vyjádření prostřednictvím lapidárnosti i mnohosti odpovídá autorova spolupráce s několika fotografkami odlišného projevu. Monumentalitě nevelkého šperku jeho mnohonásobným zvětšením i simultánní prezentací z několika úhlů dává vyniknout Ivana Matějková Havlíková. Fotografie autorky, která se věnuje i ztvárnění architektury, hovoří o jakési „pádné“ existenci šperkového objektu i o tom, že vnitřní rozměr fotografovaného díla neodpovídá jeho reálnému měřítku dle principu přímé úměrnosti. Architektura, nazíraná z exteriéru i interiéru, patří k podstatným tématům též v případě Andrey Thiel Lhotákové. I do fotografií šperků zasahuje autorčina schopnost zachytit členitost objektu, aniž by docházelo k jeho fragmentarizaci. Stíny a osvětlená místa modelují reliéf, separují prostorové plány. Fotografkou aktuální kolekce Crassulaceae se ovšem stala Tereza Vlčková, jejíž naturel dává vyniknout bytostnému sepětí šperků Hanuše Lamra s krajinou i koloběhem života v ní. 

Tereza Vlčková je komponistkou prostředí, jemuž dominuje žena, ať již v podobě děvčátka, ženy mladičké či zralé. Zjev ženy módně oděné a zároveň mytické jakoby se z okolního prostředí vyklenoval směrem k divákovi. Zcela ale žena ze svého prostředí vystoupit nemůže, je jeho součástí, spolutvůrkyní i zajatkyní. Právě v ní se pro náš pohled koncentrují přírodní síly zobrazené krajiny s bujnou vegetací či jinými znaky intenzity života. Cosi z charakteru módní ikony ústřední postavy nás vede k tomu, že i vykalkulovaný svět spotřebního průmyslu chápeme jako jednu ze samozřejmých forem existence. Díky spolupráci s Hanušem Lamrem zasáhly do přediva vztahů autorčiných kompozic i šperky tvaru rostlin. Fungují jako další médium propojení zpodobené ženy, krajiny i diváka. Není jistě náhodou, že oba umělci tíhnou k principu koláže, k vyjádření pomocí komponovaných mikrosvětů, zaplněných citově exaltovanými prvky s ozvuky surrealismu. Jde o výjevy přizpůsobené našim obzorům a zvyklostem, o bezpečné vyhlídky, jež nám ovšem umožňují nahlížet pod povrch. 

Crassulaceae patří k rostlinám, jež v našich končinách známe především ze skalek, kde se síla přírody snoubí s pokorou i znalostmi člověka. Souzní proto i s tvorbou šperkaře, který zůstal okouzleným pozorovatelem světa, o němž vypráví pomocí objektů obepínajících lidské tělo. Skalkové rostliny přinášejí do české krajiny závan exotiky, relativizují naši představu o tvářnosti míst, kde jsme vyrůstali. Podobně činí i Hanuš Lamr. Ani odlitá přírodnina vysoce charakteristického tvaru nám po užití ve šperku často nedává poznat, šlo-li o část cizokrajného stromu či takového, který roste v lese za humny. A rostl tam odnepaměti? Nejen v samotných špercích, ale i ve výstavních či fotografických prezentacích svých děl autor účinně pracuje s kulturní pamětí krajiny. Vrátíme-li se k současné kolekci Crassulaceae, nezbývá než dodat, že i její zástupce najdeme v překvapivě mnoha formách v české krajině i v myšlenkách lidí, kteří v ní žijí. Netřesk, který se usadil v jejich blízkosti na zdech a střechách staveb, nese latinské jméno Sempervivum, jež svědčí o jeho všeobecně známé houževnatosti. Český název bývá ale odvozován od moci ochránit stavení, na kterém roste, od zásahu bleskem. Umělci, kterého tyto rostliny inspirují, nezbývá než popřát, aby podobně pozitivní vliv šířila i jeho tvorba.

Galerie

KALENDÁŘ AKCÍ
NOVINKY
RYCHLÝ KONTAKT
Industrial Gallery
 
 
Záhradní 1282/10
702 00 Ostrava
GPS: 49.838052,18.287687
Po - Pá: 10:00 - 18:00
 

+420 725 951 904